Warren

Warren

je zajímavej člověk. Chlap kolem šedesátky, možná míň, ale roky navíc na vzhledu mu přidávaj cigarety - na zdraví asi spíš ubírají, černoch. Skoro každej den, co trávim na mym malym bazénu mě dopoledne (když čistim špínu z bazénu) pozdraví a přidá small-talk o tom, že bazén vypadá čistě. To mě potěší. Pak dodá, že se asi zastaví. Někdy se zastaví a jindy zas ne. Když se zastaví, přinese si vždycky: osušku, rádio vyhrávající 90.8 (nebo tak nějak) Hampton University Jazz , který zas chválim já jemu. Bavíme se chvilku o hudbě a zjistim, že má rád Floydy, Yes, Zappu, Zeppelin, Coreu. Baví ho, že v rádiu se hlavně hraje a moc nemluví. To rádia v Americe moc neumí. Warren se vždycky šourá pomalu, než dojde komunitní zahrádkou před blokem domů k bazénu. Vždycky si přinese osušku a rádio, co není ani potichu, ani moc nahlas. Takže když je kolem šestý večer, stín obsadil většinu betonu kolem bazénu, pofoukává jemnej větřík a paprsky hřejou, ale už neštípaj a nekoušou, jazzovej rytmus je ta poslední chybějící esence pohody. Někdy si Warren přinese knížku, brýle a telefon. Jednou si přinesl knížku a zapomněl brejle. Až mi ho bylo skoro líto, šouráka starýho, když se vracel těch 30 metrů domů a zas zpět. Minule se mě zeptal, jestli hraju šachy. To moc lidí tady asi nedělá. Když hraje šachy a poslouchá Zappu, tak mě určitě nezabije, ani nic podobnýho, řikám si. Když se došourá ke svý židli, sedne si, ale osušku a rádio si třeba nechá na koleně a u toho čte. Jsou dvě možnosti. První zní: bojí se o svoje věci. Druhá a pravděpodobnější je, prostě zapomněl. Je trochu roztržitej (jako mladej musel odpalovat joint za jointem a třeba se nezměnil) a zapomíná toho víc. Američani (nebo řekněme zatím obyvatelé Newport News, protože třeba to je jen zdejší kolorit a ostatní Američany by takové zobecnění urazilo) vůbec často zapomínaj, někdy maličkosti, někdy, že vás maj vyzvednout . Dostal jsem od paní Cynthie (tý je 60 a už jsem o ní trochu psal) DVA bonbony. Seděl jsem zrovna u stolečku s Warrenem, takže jsme byli taky DVA. Jak tam tak ty bonbony ležely, hned jsem si řikal, že bych se s Warrenem mohl rozdělit. Byl ale tak laskavej a navrhnul to sám. Tak jsem mu jeden věnoval a měl z toho dobrej pocit. Jo, ještě nějakej den před tím mě Warren poprosil o 50 centů. Řekl, že zapomněl (věřil jsem mu) a že musí pro něco do krámu. Zejtra mi vrátí. Zapomněl mi ten půldolar vrátit, ale to nevadí. Nosí tam jazzový rádio a zeptal se, jestli hraju šachy. Když jsem trochu uklízel ten večer, kdy jsem se rozdělil, našel jsem pod Warrenovou židlí papírek od bonbonu. Warren ho zapomněl vyhodit. Když je u bazénu sám a já si s nim nepovídám, za deset minut jde domu, protože fouká, zapomněl telefon, někam musí. Když si povídám, zůstane dýl, vánek příjemně pofukuje, it feels so good, voda je skvělá. Dýl zůstane i když si nepovídám, ale u bazénu někdo je (nejlíp ženská jakýkoli barvy pleti, věku, váhy) a on může vtipkovat a bejt takovej ten dobrej soused. Říká, že někdy přijde s neteří nebo dcerou. Zatím jsem ho s nikým neviděl. Asi je dost sám. Tak možná dost kouří trávu a občas něco zapomene. Warren je stejně fajn chlap.